Historie knihovny
Česká veřejná knihovna vznikla z knihovny Místního odboru Národní jednoty v roce 1919, kdy měla 150 svazků knih a 82 čtenářů. Vedení však bylo neodborné a vedlo k nepořádkům i ztrátám knih. Na podzim v roce 1921 převzal knihovnu odborný učitel Furman, ale nebylo tu ani řádných seznamů knih ani výpůjčních záznamů. Ve skříni bylo asi 120 svazků a seznam knih. Mnoho knih scházelo, naopak některé nebyly zapsány v žádném seznamu. Učitel Furman vypracoval lístkový seznam podle spisovatelů a pro čtenáře odborový. Pomocí nevyčerpané obecní subvence 2.200 Kč, přikoupil knihy nové, poškozené dal vyvázat a předplatil časopisy. Půjčovalo se na radnici, o prázdninách zůstala knihovna uzavřena. Za rok 1922 si vypůjčilo 129 čtenářů 1.983 knih a knihovna měla koncem roku 340 svazků, z toho 65 poučných. Nejvíce četli zemědělští dělníci z velkostatku a česká mládež. Objednány byly čtenářské legitimace s knižními lístky. Knižní fond se zvýšil na 405 svazků, 136 čtenářů si vypůjčilo 2.071 knih. Správu knihovny převzal učitel Syrůček a po něm Jan Kopecký. Pro časté střídání učitelů se i knihovníci často střídali. To přirozeně k osvětové práci veřejné knihovny neprospívalo, počet svazků sice vzrostl do roku 1929 na 702, ale počet čtenářů a půjčených knih silně poklesl.
Veřejná knihovna česká i německá se přes hospodářskou krizi stále rozrůstala. Bylo to hlavně tím, že obec pravidelně odváděla oběma knihovnám zákonitý příspěvěk. Česká knihovna měla v roce 1933, 975 svazků knih, 203 čtenářů a 2.030 půjčených knih. Dále zápisky knihovní rady nepokračují. Ve srovnání s přehledy 20. let je patrné, že ve 30. letech lidé již tolik nečetli, neboť měli k dispozici větší výběr kultury, a tak čtenářským vrcholem zůstal rok 1924. Tehdy měla knihovna 405 svazků knih, ale největší počet výpůjček 2.453. V roce 1930 půjčoval učitel Pernica knihy v neděli dopoledne na radnici. V zápisu z 15. listopadu, kdy při odchodu do Znojma předal knihovnu knihovní radě, čteme poznámku o jeho předchůdci v knihovně J. Ševčíkovi: "Knihy za něho zakoupené jsou vesměs a povětšině tendence komunistické a pro menšinu se nehodící." To bylo strachu, aby se Češi nenakazili morem komunismu!
Od roku 1931 po dlouhá léta spravoval knihovnu poštovní úředník a obětavý ochotník Karel Vlášek. Zavedl místo haléřového půjčovného čtenářské legitimace za 3,- Kč, ke kterým byly přidány seznamy všech knih, aby si čtenáři mohli vybrat již doma. Od ledna 1932 zřídila obec veřejnou čítárnu v německé měšťanské škole a tam také byly umístěny obě knihovny. Knihy byly půjčovány na 14 dní, pak byla vybírána pokuta. Půjčovalo se už nejen v neděli, ale také ve čtvrtek od 19 do 20 hodin. Nejoblíbenějšími autory byl
Alois Jirásek, Karel Václav Rais, ale hlavně tenkrát módní F. Sokol-Tůma, jehož kniha Celibát, byla tehdy půjčena již sedmdesátkrát. V čítárně bylo vloženo 27 časopisů německých a jen 6 českých. Předseda knihovní rady J. Kuthan slíbil proto dodávat ještě troje české noviny. Německá knihovna měla v roce 1936 celkem 4.500 svazků knih. Za členskou legitimaci se platilo 6,- Kč ročně.
V roce 1945 učitel Jelínek připravoval zahájit půjčování knih v obecní knihovně, což bylo velmi těžké, neboť nebylo vhodné místnosti a knihy bylo nutno shánět po rodinách, popřípadě z evangelického kostela, kde byly schovány pod lavicemi.
Středisková knihovna vznikla z městské v roce 1966. Její obvod tvořilo 17 obcí, ve kterých bylo 15 knihoven a 3 pobočky. Prostředí knihovny bylo velmi pěkné a zvláště mládež si tam ráda poseděla u různých časopisů. Vedoucí knihovny byla paní Světla Klejdusová, která pečlivě dbala o doplňování knižního fondu i o zvyšování účasti na politickovýchovné práci, především s mládeží.
(Čerpáno z knihy Dr. Rudolfa Jelínka, Miroslav-Sedm set padesát let písemných památek, r.v. 1972)